• Workshop Arteterapie – muzikoterapie 3. 6. 2011 |
3. června 2011 proběhl zdařilý seminář v ARTE s panem Janem Braunsteinem. (J. Braunstein – lektor muzikoterapie na Akademii sociálního umění Tábor v Praze, zakladatel Ateliéru Délos – lyry, muzikoterapie, výroba a prodej terapeutických hudebních nástrojů, v současné době zaměřen zejména na práci s lyrou, a to v oblasti hudební i terapeutické). O terapeutických kvalitách hudby není pochyb. Ale vyzkoušet si aktivně hru na nástrojích určených pro muzikoterapii, nechat na sebe působit kouzelné zvuky z nástrojů, doplnit je kolektivními rytmickými pohyby s nástroji v rukou a vytvořit vlastní, byť nedokonalou skladbu – to byl nezapomenutelný zážitek! Názory klientek: „V případě dvouhodinové muzikoterapie naše podvědomí „odemkl” již svým zjevem pan Braunstein, jakmile vstoupil do místnosti. Drobný, štíhlý, dlouhovlasý mladý muž s hezkýma rukama. Vlastně on už „jen” stiskl kliku a otevřel. Odemkla se překrásná lyra z dvojího dřeva, nainstalovaná v učebně ještě před příchodem mistra. Pozdravili jsme se a zahrál... Chtěla bych býti bohem. Na Olympu krom intrik, pojídání many nebeské a dalších příjemných činností bohové určitě naslouchali takové hudbě. Křišťálově jiskrné, chladivé, uklidňující, tišící, hojící, uzdravující. Všechny zúčastněné (neboť kromě lektora jsme tam byly samé ženy) uvolněně spočívaly na židlích, naše zkrásnělé obličeje se šťastně usmívaly, některé plakaly osvobozujícími slzami a kdyby bylo na nás, určitě bychom tam jako meziplanetární transformátory, měniče hudby na pocity vesmírné radosti a štěstí stále ještě seděly a okouzleně poslouchaly. Přišla řada i na slova, na více či méně známé aktivity. Mohly jsme si vyzkoušet zahrát. S použitím smyčce se ukázalo, že některé z nás hrávaly na housle. V „drnkání” jsme do mistra měly dost daleko, ač se zprvu zdálo, že to půjde samo. Výborně nám šlo pochování nástroje. Bylo mi, jako bych chovala sebe samu. A lyra – já tiše předla. Pane Orfee, přijeďte zas a přivezte miminka.” Marie Holešovská „Když pan Braunstein rozezněl svůj nástroj, byly jsme všechny okouzlené. Tušily jsme, že to bude hezké, ale že nás ty tóny tak osloví, to jsme nečekaly. Ta jeho velká lyra byla úžasná. Ani jsme nedutaly, jen se usmívaly:) Moc se mi taky líbilo, když jsme vyťukávaly svůj rytmus postupně i na přeskáčku ve správném pořadí, že se člověk nesoustřeďoval jen na sebe a svůj prožitek, ale i na ostatní:) No a když vyndal velký strunný nástroj, který trochu připomínal violoncello svým zvukem... Všechny jsme si to chtěly zkusit. Zahrát si a nechat svoje tělo rozvibrovat. Přiznám se, že se mi muzikoterapie moc líbila a ráda bych ji zase někdy zažila. Aby se používalo málo slov a víc tónů, které nás rozezní. I když to teď píšu, tak se usmívám při vzpomínce, jak se nám to líbilo a těšily jsme se, co ještě si vyzkouším.” Iva Nováková |
| << zpět na seznam článků |
 |
|
 |
|||||||||||||||||||||||||||||||
 |
 |
|
 |
||||||||||||||||||||||||||||||
 |
 |
|
 |
||||||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||
